Příběh našich Křídel

„Já jsem ještě nevymyslela název!“ Očima jsem vysílala SOS k mému muži Michalovi.
„Klid. To vyřešíme.“ Zachovával svůj pověstný nadled a opět projevil nebetyčnou trpělivost.
„Jenže za dva týdny bych měla otevírat a na názvu závisí logo, doména a web, cedule, letáky!“

Michal zasedl k počítači. „Tak mi říkej slova, která tě napadají. A já budu zkoušet, jestli je ta doména volná.“
A tak jsem sypala názvy, co mi první padly na jazyk. Jenže žádný se mnou úplně neladil. Musím na to jinak. Vzala jsem do ruky knížku a náhodně ji otevřela na nějaké straně. A Míša zkoušel domény. Kombinovala jsem různá slova. Brána. Světlo. Cesta. 

„Křídla.“ 

„Obsazená“, hlásil muž. „A co k tomu přidat Duše??“

„Myslíš Křídla Duše?!?“

„Ano, myslím. A jak tak koukám, tahle doména je volná.“
Chvíle ticha. „Neee, to je moc duchovní.“ Dneska to prostě nevymyslíme.
Můj muž se nedal: „No a jací lidé chceš, aby ti tam chodili??“
„No, asi bych ráda, aby věřili ve věci mezi nebem a zemí. Ale já prostě nevím. Tohle je moc.“

V noci se mi nedařilo usnout a pořád jsem si opakovala Křídla Duše, Křídla Duše, Křídla Duše.
Ráno po probuzení jsem měla jasno. „Budou to Křídla Duše. Ochranná Křídla pro všechny duše a dušičky, co si sem přijdou pro energii a radost.“

A tak se to všechno stihlo. Nápad, který se zrodil v červnu 2015 v mé hlavě, dostal jasnou podobu. V pondělí 7. září 2015 jsem od osmé hodiny ranní vedla svou první ranní lekci v sále, který byl provoněný nadšením a barvou. Na dveřích byl nápis Křídla Duše.

Irča

Ta, která se učí naslouchat své Duši a ví, že Křídla znamenají volnost a svobodu.