Chcete mou definici jógy?
Jenže já ji nemám. Jsem blíženec. Mně stačí, že něco cinkne o moje srdce a já vím. A nepotřebuju jít hned zkoumat všechno kolem, jít do hloubky.
Nadšení pro jógu ve mně probudili lektoři. Díky Kačko, Olinko, Sylvie. Ten pomalý pohyb s možností zkoušet svoje možnosti, zastavit myšlenky a zároveň odpočívat, to byla slast. Nebyla jsem a nejsem soutěživý typ a tohle byla radost. A pozor, nemyslete si, že jsem se s ostatními neporovnávala. To si pište, že jo! Chtěla jsem tu ásanu mít nejdokonalejší, chtěla jsem být pochválená. A teprve postupem času už to nebylo důležité. Musela jsem si sama přijít na to, že dokonalé u mě neznamená bez bolesti. A tak jsem svoje tělo začala víc poslouchat, pouštěla jsem si lekce na youtube, chodila na semináře.. a měla pocit, že čím víc vím, tím méně toho umím. A že vlastně nejsem jogínka. Však nestojím na hlavě a necvičím každé ráno pozdrav slunci.
A pak přišel další posun. Tohle přece není pro mě to nejdůležitější! Já se chci z pohybu radovat a se stejnou radostí ho předávat. Pokud odchází z lekcí „ty moje holky“ usměvavé, odpočinuté a protažené, já jsem šťastná. A proto i můj název pro lekci není podle typu ásan, ale podle mě. Je to jóga s láskou.
A tak toto je definice jógy podle Irči: pokud svůj pohyb a dech vedete láskyplně, pak jste na cestě (nejen) k jógové blaženosti.