Od dětství jsem měla ráda sport a také se zapojovala občas i do soutěží, ať už ve střelbě nebo ve voltižování (krasojízda na koni).

Pak přišlo období posiloven a to mě na nějaký čas uchvátilo. Cvičila jsem 4-5x v týdnu. Trenér mě zkoušel přemluvit do soutěže. Zřejmě mi scházel dostatek exhibicionismu, tak zůstalo jen u toho cvičení. Pravidelně jsem cvičila aerobic. Přišlo i pár pokusů s tancováním. V té době mi přišla do života power jóga asi poprvé. Některé pomalejší lekce mě ale moc nenaplňovaly. Bylo to takové období hledání a objevování a zkoušení nových věcí. Postupem času jsme s manželem vychovali dvě skvělé děti a i ty vedli ke sportu. Dcera tanec a syn fotbal, společně pak kolo, běžky i chodit pěšky, v poslední době pak i ferraty.

Já vůbec miluji pobyt i pohyb spojený s přírodou. S nástupem aerobiku a po té prvními lekcemi power jógy, jsem se začala zajímat i o to, jak může být lektorka zadýchaná, když je to někdy „jen“ takové protahování. Co asi tak dělám špatně. Zpočátku jsem lekce navštěvovala a také si zkoušela praktikovat doma podle dostupných materiálů.

Až vlastně rodina mne „nakopla“ a já si úspěšně udělala lektorské zkoušky. Pravidlo nikdy není pozdě se potvrdilo.

A konečně jsem přišla na to, co za tím je. A není to jen o zpevněné postavě, ale o nalezení sama sebe, svého vnitřního štěstí. A toto poselství ráda předávám dál, jako jsem se tomu naučila já od svých učitelů. Za což jim tímto děkuji.
Namaste